Stíny Hercynského lesa 2008: Pojídači mrtvých
hercyn.png

Kdy: 9. - 11. 5. 2008
Kde: pravěká osada Křivolík u České Třebové
Pořádá: Bacrie (Friends of Living Prehistory) a Junák
Vlastní stránky: http://bacrie.cestovatel.cz/clanek/stiny-hercynskeho-lesa-2010-soumrak-slovanu/
Kontakt: zc.murtnec|ekcilovirk#zc.murtnec|ekcilovirk; Jan Zoro Zeman 739223862


Legenda

Když padne mlha, tak přicházejí. Nijak se jim neříká, jsou to démoni a nesmějí se jmenovat. Mají však své jméno, Vendolové. Bytosti tak strašné, že se jich bojí všichni na severu. Existují pouze v legendách, o to je to horší, když z příběhů vystoupí k nám na dosah.


Dojmologie

(sepsal Zorro)
Nová osada Křivolíku byla během dvou dnů obsazena statečnými klany norsemanů, kteří přišli na pomoc starému králi Larxovi, Šťavnaté lebce. Jeho země byla napadena strašnými démony se silou medvědí. Sešlo se zde šestnáct seveřanů, žen i mužů, kteří svými zbraněmi chtěli bránit malou a chatrně opevněnou vesnici.
Fredagen byl ve znamení příchodu do malebného údolí, kterým na dně protékala říčka. Po ubytování pod širým nebem, byli účastníci vyzváni k hromadnému odchodu na plavbu drakkary po rozbouřeném moři. Tak začínala cesta každého norsemena, musel společně se svojí prozatímní skupinou urazit vytyčenou trať v co nejkratším čase. Drakkary představovaly špalky, kterých se mohli hráči dotýkat pouze nohami od chodidel do pasu. Trať byla dosti obtížná, velkou část zabírala stoupání do prudkých svahů a jejich následné zvládnutí dolů do cíle, kdy většina posádek ztratila drahocenný čas při hledání zakutálených špalků. Byla už tma, když drakkary přistály a plavci se setkali s mladíkem, který jim přinášel zprávy od krále Larxe. Byly to zlé zprávy, vesnici hrozil útok démonů. U večerního ohně, kdy se vyprávěli hrdinské příběhy a došlo i na příběhy ze stínů Hercynského lesa minulého roku, se odehrála podivná událost. Noční tmou přišel neobyčejný host, jmenoval se Ibn Fahllád a byl to Arab. Začal vyprávět svůj severský příběh.
Noc byla plna očekávání útoku, ale bylo ticho, nic nepřišlo. Ráno o Sonntagen byli všichni čilí a hlučně to dávali najevo už od šesti hodin, někteří lidé dokonce ani nešli spát. Po ranním lovu na zajíce narazili lovci i na medvěda, který několik z nich zabil a ostatní zranil. Zajíce však nakonec přeci jenom ulovili. Trénoval se také boj ze zálohy při fingovaných přepadech skupin na lesní cestě v hustém lesíku. Přepadové oddíly se většinou zakopali přímo na cestě a obklíčili pocestné, načež se strhla krvavá řež.
Po snídani začala práce ve vesnici, bylo třeba stavět ploty, trhat pařezy a shrabat plochu osady. Pálily se také větve a mlha, která se tvořila z dýmu, nevěstila nic dobrého. Náhle se lesem rozezvučely rohy a v houštinách byl vidět pohyb. Vendolové. Démoni s medvědími drápy přicházeli. Po několika zatroubení se z lesa vyřítili podivné bytosti chodící po dvou, ale vzhledu zvířecího. Začala řež. Největší šarvátka propukla v bráně, kterou Norsemani houževnatě bránili. Do osady se však Vendolové dostali přes potok a ve vesnici nastal chaos. Lučištníci, přes svůj malý počet, zkušeně zasahovali útočníky a i další obránci zasazovali mohutné rány, zdálo se však, že démony nelze zabít. Náhle ve vesnici nebyl žádný útočník, ale ani žádný padlý Vendol. Mlha se rozplynula. Bylo po boji.
Před obědem probíhaly různé řemeslné činnosti, kterými potom účastníci vyplňovali čas i mezi programy. K obědu si každý udělal něco vlastního a po krátkém odpočinku přišel čas k poměřování jednotlivých klanů. Totiž už během dne se klany mezi sebou různě postrkovaly a nejednou došlo k ostré potyčce. Dokonce padlo více lidí v soubojích, než útokem Vendolů. Mělo se tedy soutěžit nekrvavým způsobem ve střelbě, kopí, špalkované a kruzích zrady. Bohužel i během těchto disciplín zemřelo několik lidí, seveřané jsou zkrátka vznětlivé povahy.
Při poslední ze soutěží, špalkované, se náhle lesem rozezvučel vendolský roh. Přišel druhý útok. V tomto boji bylo vykonáno mnoho hrdinských skutků, někteří je zaplatili svými životy. Podařilo se uloupit vendolský roh. Jedna skupina zraněných norsemanů, kteří z lesa vlekli mrtvého Vendola byli ze zálohy napadeni a pod medvědími drápy ukončili svůj život další válečníci. Ve vesnici přišlo o život pár dalších lidí. Věci se začali hýbat. Ve vesnici zůstal ležet jeden z útočníků, a když se mu strhla maska zjistilo, že je to člověk! Takže žádní démoni, ale lidé proti lidem!
Nadcházejícím večerem přišel věštec a pronesl podivnou věštbu. Zabijte matku Vendolů, ona je zemí, hledejte v zemi. Dejte si také pozor na vůdce válečníků, jeho síla je veliká!
Večer vyrazili norsemani pod vedením nejlepších z nich. Podle jednoho norsemana se výprava měla asi takto: „Vůdcem byl Wolf jenže jsme se nějak nedohodli a rozpadli jsme se na dvě skupiny. Na skupinu co šla za huscarly Wolfem a Hominem a mnou a skupinu co šla za berserky Snorym a Mariem. Rozdělili jsme se, jenže nikdo nic nenašel, a tak jsme se zas spojili a pak to vedl nejspíš Mario.“
Jeskyně Vendolů měla ležet na vodě a ve tmě. Bylo ovšem otázkou jestli po proudu, nebo proti proudu a navíc kde přesně? Během cesty byli jednotlivci napadáni útočícími válečníky Vendolů, kteří ovšem příliš škody v sevřeném šiku obránců nenadělali. Po delší době byla nalezena chodba, kterou vytékala voda potoka. Uvnitř byla tma a improvizovaný žebřík ze dřeva. Navíc se uvnitř skrýval Vendol strážce a hlouběji ve tmě i Matka Vendolů. Norsemani nevěděli co si mají počít, útok v tak malém prostoru byl neúčinný a člověk mohl lehce přijít o život. Drápy byli účinnější než meče. Chvíli se nic nedělo, když najednou se hlubinou ozvalo šumění vody. Byla sundána prkna ze stavidla a voda se nyní valila do jeskyně Vendolů. Příliv byl tak velký, že strhával konstrukci z prken a celkově nutilskryté Vendoly přijít blíže k ústí chodby, kde už čekali bojovníci a začali dorážet na strážce. Ten po chvíli odhodlané obrany vyběhl ven a začal rozsévat smrt v řadách nepřipravených útočníků. Nakonec ho několik lidí povalilo a mlátilo na zemi. Ještě pořád zbývala Matka, která sice už přišla o svoji podivnou sošku při povodni, ale stále byla nebezpečná s drápy na rukou. Nakonec přišla o drápy a válečníci ji několika ranami poslali k zemi. Nebylo však dobojováno, Matka měla dost sil, aby utekla na násep cesty, kde ještě rozdala několik ran, ale zásahem šípu do břicha byla definitivně poslána do země mrtvých. Sláva tomu neznámému lučištníkovi, který měl svůj luk tak pohotově! Strážce, kterého chtěli norsemani živého, se zatím tvrdě bránil pod klubkem zápasníků. Vše ukončil obchodník, který přijel po cestě se svým povozem a naložil spoutané Vendoly na vůz a odvezl je do vesnice.
Večer následovala velká hostina s pečeným masem a pitím. Když bylo vše v nejlepším a mnozí norsemani byli už unaveni, ozval se zvuk. Lesem se nesl hlas rohu a noc osvítily plameny pochodní, které létaly přes potok a dopadaly na vesnici. Ze tmy za bojového pokřiku útočili Vendolové pod vedením svého vůdce v bílé kožešině s dlouhými drápy. Někteří válečníci se chápali mečů až příliš pozdě a končili s proseknutým břichem. Další se bránili ve zmatku. Zmatení seveřané nedokázali ve tmě postavit účinnou obranu a Vendolové mezi ně pronikali a posílali je k zemi. Byla to strašná bitva. Nikdo pořádně nevěděl, kde je nepřítel a kde stojí obrana. Nakonec se ozvalo dvojí zatroubení rohu a Vendolové ustoupili do tmy. Jejich vůdce padl. Byl konec. Všichni si mohli konečně odpočinout u ohně, kde arabský básník Ibn Fahllád dovyprávěl svůj příběh.
Takto tedy skončila po všechny časy slavná výprava hrdých seveřanů proti démonům s medvědím tělem, kteří vlastně byli lidmi. Říká se, že jestli nebyli Vendolové pobiti do jednoho, tak všichni odešli a už se nikdy nevrátí. Jenomže kdo ví? Vždyť nejhorší je, když legendy vystupují k nám na dosah.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License