Kde: Tábor bude kousek od vesnice Skuhrov nad Českou Třebovou. Bitva bude probíhat v okolí, v lese u Třebovských stěn
Pořádá: Mellon
Počet hráčů: 40-60
Vlastní stránky: http://mellongard.mellonweb.org/.
Učast: volná
Kontakt: zc.murtnec|kjl#zc.murtnec|kjl, zc.salta|sumar#zc.salta|sumar
2005: Teutonburský les
Kdy: 8. - 9. 10. 2005
Za vlády císaře Augusta (31 př.n.l.-14 n.l.) začalo být Římské impérium v Galii ohrožováno nájezdy divokých germánských kmenů žijících na východ od Rýna a na sever od Dunaje. Do těchto oblastí byli Germáni zatlačeni právě expanzí Římanů a na některých místech vytlačili či asimilovali původní keltské obyvatelstvo. Císař se rozhodl řešit problém tím, že posune hranici o 400km dál k Labi. V letech 15 př.n.l. - 6 n.l. došlo ke zklidnění situace, ale většina germánských kmenů nebyla spokojena …
Galerie
Úplná fotogalerie
http://www.potkani.net/galerie/mellongard-vol-1
2006: Ostrov
Kdy: 23. 9. 2006
Kontinent drtí již dlouhá léta krutý mor. Výpravy všech ras zoufale hledají nová místa k osídlení. Kdosi si vzpoměl i na ostrov hojnosti z dávných legend… Strany : lidé, trpaslíci, barbaři,CP. Registrace na webu.
Shrnutí Erriksona
Shrnutí pohledem Erriksona
ÚVOD:
Vážení studenti vítám Vás na dalším cvičení z předmětu teorie Dřeváren. Tentokrát se budeme zabývat legendární sérií Mellongard. A to konkrétně v jejím druhém díle, který se konal v září 2006. Tato akce spadá do kategorie klasických bitev, kde je kladen důraz na boj a naopak jsou potlačeny prvky hraní role. Série Mellongard se však od počátku snažila vnést do stojatých vod dřevárenských bitev nové a svěží proudy, takže bitva byla v mnohém netradiční.
Podíváme se na ni pohledem osoby jménem Errikson původem z rodiny Potkanů. Tady nutno podotknout, že i když zmíněná osoba na této akci úzce spolupracovala a vy se tedy dozvíte mnohé neveřejné interní informace, je to hra z vzešlá z lůna konkureční skupiny Mellon a zejména myšlenek jeho vůdce Rada, takže díky posílejte Erriksonovi, stížnosti Mellonu:-)
Toho roku byla akce pojata velmi velkoryse, s tím, že to sice byla pouze jednodenní bitva, ale nadšenci tu mohli příjemně strávit celý víkend. Událost se odehrála v podobné lokalitě jako předchozí rok, tedy Třebovské stěny kousek za vesnicí Skuhrov. Tábor byl na úplně stejném místě, jako dříve, vlastní hra se odehrávala v malém lesíku nalevo od cesty, cca 5 minut od tábořiště. Organizátoři se s velmi slušným vybavením a tradičním zpožděním vydali na místo již v pátek večer a hned museli řešit velmi závažný problém. Na daném místě si totiž nějací Technaři naplánovali uspořádat tajnou nepovolenou technopárty. Přijelo několik aut, včetně velké dodávky narvané sound systémem, nicméně Rado, který byl na místě první jim ucpal papuly písemnou smlouvou o pronájmu tábořiště. Myslím, že kdyby tehdá Rado papír neměl, tak se tam strhla solidní bitka a ne bitva. Nicméně to dobře dopadlo a technaři odtáhli rušit chudáčky zvířátka do jiného lesa (nicméně ne moc vzdáleného, neboť celou noc bylo slyšet tuc tuc tuc tuc, což vlastně zase tak dobře není). Z toho plyne ponaučení, že se nedá spoléhat na “nějak to dopadne”. Takže tady bych Vám milí studenti doporučoval udělat si zápisky za uši.
V pátek na tábořisti tedy mohlo nerušeně vyrůst celkem velké stanové městečko s luxusním vybavením. Byl zde vojenský stan 5*5 metrů coby čajovna, kterou měl pod palcem Lucas, obrovský vojenský stan tak 10*10 metrů, sloužící jako noclehárna, místní dřevěný přístřešek sloužící jako skladiště a mnoho soukromých iglů nedočkavců, kteří přijeli už v pátek. Dále zde byla věc nevídaná a to elektrická energie. Podařilo se zajistit elektrocentrálu, která umožnila osvětlení tábora na celou noc. Zejména je nutno zmínit nádherné intimní lampionky třech barev, které spontánně vznikly v čajovně z karimatek:-) Tady je nanejvíš vhodné poděkovat všem, kteří se stavbou tábora pomáhali, zejména Harrymu za elektroinstalaci, Skotům a ostatním za pomoc se stanen ( I když to bolelo, neboť každý kdo stavěl stan, měl to štěstí, že obdržel několik žihadel z rozkopnutého vosího hnízda hned naproti vchodu do stanu), Seddymu, že neodjel na tu technoparty a zůstal s námi, Daltovi a Zakovi za poradu velitelů a všem ostatním za vytvoření příjemné atmosféry. Také je vhodné nepoděkovat Frakiře za to, že v opilosti zničili Erriksonovi a Klárce stan, nicméně, protože si kromě toho zahodili z blízkého svahu spacáky a neměli v čem spát se na ně nemůže nikdo zlobit, ale spíše litovat:-)
PRŮBĚH:
Vážení studenti předpokládám, že Vám není třeba sdělovat, že ráno před akcí je vždy povinností každého hráče se registrovat a nechat si schválit zbraně. Nejinak tomu bylo i zde, nicméně I zde bylo pár odlišností, zejména organizace probíhala u takových nějakých stánků, kde každý měl na starosti něco jiného. Rado s Lucasem brali peníze a rozdávali glejty, Rodrek a Gimli schvalovali zbraně a třetí jsem zapomněl. Velitelé stran si organizovali své vojáky a celkem si myslím, že to bylo přehledné a srozumitelně chaotické. O pěknou kulturní vložku se postaral Sanguinar, se svým skutečně trpaličím přístupem (nebo spíše příklekem:-).
Poté se veškeré armády shromáždili nahoře na poli a nastalo vysvětlování pravidel. Pravidla rozhodně nebyla jednoduchá a bylo tam hodně nových věcí, takže to trvalo trochu déle, ale panuje názor, že to většina lidí pochopila (ale nutno přiznat, že pravidla dělal a vysvětloval autor této recenze:-). Abyste si udělali obrázek sami, tak v tomto odkazu si můžete pravidla přečíst na vlastní oči. Teď si uděláme malou odbočku do galerie, aby Vás ty tuny strohého textu a teorie neznudili během přednášky až natolik, že byste usnuli, to by Vás musela uklízečka přetáhnout mokrým hadrem. Proto jsou zde vidět jednotlivé armády:
- Armáda lidí, které velel Errikson a Drirr, čítala cca 35 zdatných bojovníků
- Armáda trpasličí, které velel Bald a Gimli, čítající sice jen 20 trpaslíků, o to houževnatějších a statečnějších, neb přidělení posil s nadhledem odmítli.
- Armáda barbarská v čele s téměř samozřejmým, nejslavnějším barbarem místních krajů Zakem a neméně slavným a silným Daltem z Trácie. Teda Varagů. Tato sebranka měla 34 hráčů.
- Další skupinkou, která však neoslňovala svou silou či chrabrostí, neb svou krásou, byla cca 10 členná skupinka Markytánek a všechny zraky se převážně upíraly k nim.
Časem se dal dav do pohybu a pomalu se šoural na herní území. Vzhledem k tomu, že nebyla žádná města, tak každý národ začínal na jiném přístavu, který mu byl určen losem. Lidská armáda, které se budeme teď věnovat, neb byla nejlepší (rozuměj o ostatních nic neví, pozn. Svědomí), dostala přístaviště nejvzdálenější, nejvíce vlevo (zřejmě západně), což mělo své výhody i nevýhody. Výhodou bylo, že prostor byl čistý od nepřátel a tak se lidem podařilo obsadit téměř bez boje (nepočítáme-li vydrcení Strážce) zdroj jídla a Opuštěné město, coby zdroj instantních životů. Nevýhodou naopak bylo, že než se dostala do centra dění, které vzniklo okolo krmelce a zdroje vody, tak už bylo relativně pozdě a zbytek území byl ovládán Barbary a trpaslíky. Tady by se možná hodila nějaká mapka pro lepší orientaci, pokud ji dodám, tak bude zde, pokud ne, tak bude muset stačit tento značně amatérský geografický popis. Od leva doprava (tedy ve směru postupu lidské armády) tu byly tyto zajímavosti: Zdroj jídla (které měl na starosti Rauko), Opuštěné město( které měl na starosti Ondra), mírný kopec, na kterém byl krmelec, jako neherní lokalita, kde často postávali orgové a kopřící hráči. Kousek od něj pak jáma naplněná bahnem a u ní zdroj vody (který měl na starosti Seddy), pak napříč cesta, která vedla k přístavišti, kde začínali barbaři a na druhé straně vedla na louku, kde začínali trpaslíci. Poblíž byla další jáma, která fungovala jako zdroj stavebního materiálu (a měl ji na starosti Lucas).Poté už byl jen výběžek lesa stáčející se k přístavišti trpaslíků a toť vše.
Ze začátku nebyl dlouho žádný quest, šlo jen o vybíjení jednotlivých armád kvůli surovinám a vytváření/porušování různých spojenectví. Bohužel hned při prvním Timeoutu (viz pravidla), kdy mělo dojít na jídlo a pití vznikl zmatek kvůli surovinám, které některá místa vydala a některá ne, takže regulérně by musely všechny armády vychcípat. Na chvíli se to zaseklo, ale organizátoři v čele s Harrym to zvládli, problém se vyjasnil, zopakovala se pravidla pro příští Timeout a pak už to všechno běželobez problémů až do konce hry
Teda ono to zase tak bez problemů nebylo, ukázalo se totiž, že stravování vojáků, byl dobrý herní prvek, hráči o suroviny bojovali, nicméně to v podstatě nemělo cenu. Jestliže se totiž hráč nenajedl ani nenapil, tak jen zemřel, což se stávalo i tak velmi často, takže jedna smrt navíc nikomu nevadila. Navíc vlivem oživování na počet (viz pravidla) se stejně všichni hned oživili. Je to přesně ta chyba, která organizátory napadla už před hrou, ale kterou nedokázali vyřešit. Na druhou stranu nebylo vidět nikoho, kdo by zemřel na nedostatek jídla nebo pití, prostě se na to moc nehrálo a bylo lepší zemřít a oživit se, než shánět jídlo.
Dalším problémem byla krásná ukázková inflace surovin. Ze začátku, když Seddy dával vody málo, tak jak bylo plánováno a hráči neměli svou vodu, tak třeba trpaslíci by ve hře přes 2 hodiny nic nepili. Proti tomu vznikla obrovská bouře a odpor, hráči se na organizátory sesypali, že tady lidé omdlí, že pít se musí. Takže byl vyčleněn jeden barel stranou, ze kterého se mohl každý napít jak chtěl, tím se však degradoval skutečný fyzický význam tekutin. Dále pak Seddy vydával té vody nějak moc, takže jí všechny strany měly více, než vůbec dokázaly spotřebovat a už ses tím nedalo ani obchodovat. Jídla bylo ve hře přiměřeně.
V boji se dařilo lidské armádě v celku průměrně, nutno však uznat, že tento průměr zásadně zlepšovala jednotka Skotů, která byla jádrem, kostrou i srdcem armády. Zde velitel lidské armády Erriskon uděluje oficiálně vyznamenání hrdinným bojovníkům a bojovnici, z Pardubického Skotska a familierně dodává: „díky, byli jste skvělí“. Celkově je však nutno vyzvednout aktivitu a chuť k boji celé armády, neboť to byla jednoznačně nejaktivnější strana, o čemž svědčí největší počet splněných questů a boje o pozice na celém území. Armáda lidí jako taková byla rozdělena na tři oddíly, jednak již zmínění Skoti, dále pak domobrana pod vedením Zora a zbytek pod vedením Frakiry.
Barbarské armádě se v boji příliš nedařilo, bylo to zřejmě způsobeno velkým počtem nepříliš zkušených nováčků v jejich řadách, nicméně Velitelé Zak a Dalt rozhodně nesložili ruce do klína, bojovali naplno a velmi chytře přizpůsobili strategii armády své situaci, což zmíním dále.
Nejlépe na tom zřejmě byla paradoxně početně nejslabší, zkušenostmi však v žádném případě, družinka Trpaslíků. Nejenže výborně pochopili strategii vedoucí k vítězství, ale i setkání se zbraní Gimliho, Balda, Sanguinara či ostatních končilo pro mnohé bojovníky velmi často rychlou porážkou. Trpaslíkům se dařilo po většinu hry kontrolovat Důl jako zdroj cihel a potvrdili pověst výborných stavitelů. O tu se zejména zasloužil a nehynoucí obdiv si zaslouží mistr Chinook jsoucí ze Zorhajnu, který po herním území vystavěl pro trpaslíky neuvěřitelných 9 vesnic, z nichž dvě povýšil na město, oproti dvěma lidským městům a žádné barbarské stavbě.
Jak bylo řečeno, cihly byly jednoznačně nejdůležitější surovina, jak se ukázalo ve hře. Prakticky celou hru ji kontrolovali trpaslíci, takže měli takový dostatek stavebního materiálu, že s přehledem vyhráli hru, i kdyby závěrečku úplně projeli. Velkým problémem, však bylo, že to nefungovalo tak, jak mělo. Vlivem toho, že stavební materiál nebyl fyzicky reálný a byly to jen fáborky, tak se daly schovat do kapsy a nikdo nevěděl, kde nějaký stavební materiál je. Tím, že trpaslíci důl kontrolovali už od začátku a Chinook měl všechny cihly (fáborky) nacpané v kapse, tak se úplně ztratil boj o tuto surovinu. Dalším problémem pak bylo, že města se stavěla úplně skrytě v houští a malá, aby byla nenápadná, takže kolikrát byla úplně neobyvatelná, natož obléhatelná (schované v mlází, provázek natažený mezi větvičkami). O města se vůbec nebojovalo, i přesto že to měl být nejzajímavější prvek hry. Města nikdo nehlídal, takže veškeré dobývání se změnilo jen na přepsání majitele na obléhací listině. Příště musí být herní surovina fyzicky velká, nebo musí být řečeno, že jeden hráč unese max. X kusů suroviny.
Boje o města byly ze začátku napínavé, např. Lidé se vypravili přes celé území a dobyli a vypálili trpasličí vesnici a další obléhali, pak se však museli stáhnout a o další už pak nějak nemohli ani zavadit, což bylo nanejvýš podivné, neb důl na cihly se prázdnil, ale staveb nepřibývalo. Lidští vojáci se však nevzdávali a bojovali o suroviny a hledali, kde se dalo. Nakonec byli za svou snahu odměněni a když pak přišel Errikson a dozvěděl se, že mají vesnici a pracují na další, jeho srdce radostí poskočilo. Časem se ukázalo, že vesnice jsou stavěny absolutně zastrčeně tak, aby nebyly vidět a nikdo je ani nehlídal. Vtipné pak bylo i to, co zažili třeba barbaři, myslím Kop se Zakem, kteří náhodou šli a přiblížili se k nějaké vesnici, kde stál trpaslík Shogun a hned jak viděl, že se někdo blíží, tak tu vesnici raději zrušil, než aby došlo k boji. Takže se boje o města zvrhly a vypadaly spíše tak, jak to prováděly Bald s Erriksonem na jednom takovém poblíž trpasličího přístavu: Errikson čekal v křoví, až Bald odejde zpátky do přístavu, pak se tam připlížil a vlastnictví přepsal, načež když šel Bald z přístavu zpátky, tak to změnil zase na vlastnictví trpaslíků a šel dál, načež za deset minul přišel zase Errikson atd. zde je jako příklad výpis této dobývací listiny:
13:30 trpaslici
13:45 město
15:56 lidé
16:07 trpaslici
16:17 lidé
16:47 trpaslici
16:57 lidé
17:05 trpaslici
17:06 barbaři
17:08 trpaslici
17:55 konec
Z bojů se dochovalo málo pramenů, za zmínku stojí snad pouze to, že během hry byl povolen Brutal fight, který však využil málokdo (pokud nepočítáme Makiny, které se toho jako dívky rozhodně nebály), což je škoda. Dále pak to, že po herním území pobíhala divoká prasata, která v podání Bombura a Bukši, byla velmi hustá a realistická. Zejména potom, co se ukázalo, že po smrti prasete z něj vypadne klobása, byl hon na prasata velmi oblíbený a žádaný:-)
Pojďme se podívat na questy, neboli úkoly, další nedílnou část každé dřevárny:
1.Prvním bylo vytvořit mapu ostrova. Lidská armáda jej řešila tak, že skotská jednotka měla běhat a kreslit mapu, ostatní pak blokovat přístup všem nepřátelům do jimi kontrolovaného území v oblasti od Krmelce k poli a startovnímu přístavišti. Quest se podařilo úspěšně splnit.
2.Druhý quest zněl: "zajaty trpaslik se v rozcileni zacal chvastat, ze maji v planu ovladnout ostrov za pomoci vsech prostredku. Je nutne odstranit jejich vedeni - bez nej budou oslabeni" tip: ulov si sveho trpaslika VELITELE. Za oba ovsem bude dvojita odmena:)“. Oba byli uloveni a quest splněn, nicméně nutno dodat, že nepříliš slavně, ba přímo trapně, protože Gimli byl chycen zrovna ve chvíli, kdy nehrál a kopřil, což však nebylo poznat a on to nevěděl, že je na něj vyhlášen lov. Bald byl obklíčen přesilou, bil se jako správný lev, ale po delším boji byl nakonec zdolán. Tento quest byl postupně vystřídán i proti ostatním národům, pokud se nepletu též úspěšně. Celkem husté štěstí v neštěstí měl Errikson v tom, že i když poté co ho spatřil Bald se na něj se svými dvěma sekerkami vrhnul tak, že nestíhal utíkat a byl zabit, nebyl naštěstí okraden, protože to Bald v té rychlosti nestihl. To by bylo celkem bolestné, neboť měl pod varkočem nejenom několik desítek porcí jídla, ale také několik ukořistěných velmi cenných cihel pro stavbu vesnic.
3.Errikson jako velitel však měl poté díky tomu bohužel asi hodinový výpadek vlivem toho, že po své smrti se šel oživit do vzdáleného přístaviště, kam však nedošel potřebný počet hráčů a tak musel jen čekat, až se jeho čas naplní. Během té doby ho výborně zastupoval Zoro s Drirrem, za což jim přísluší velké uznání a Errikson si to na ně pamatuje. Nicméně z toho důvodu chybí zpráva o všech questech a následující už jsou v nejistém pořadí.
4.Jeden z dalších questů byly létající ryby. Začátek questu byl společný, všichni se shromáždili a najednou dostali instrukce. Lidé opět vyrazili jako první a za běhu zjišťovali instrukce. Šlo o to, že poblíž ostrova se v moři vyskytly létající ryby, které jsou v době nedostatku jídla atraktivním zpestřením jídelníčku. Bylo třeba tedy plavat v moři, což bylo znázorněno máváním rukama a ryby hledat. Tady se postup zpomalil, neboť nebylo zřejmé, kde ty ryby jsou a tak všichni bloudili. Nakonec se je podařilo objevit. Byly paradoxně a přesto logicky ve vzduchu Rado totiž seděl na posedu a bylo otázkou, kdo se tam k němu vyšplhá první. Strhla se bitka. Jeden přes druhého lezl po žebříku a sápal se po rybách. Někdo už sahal po rybách, jeho ruka mířila k cíli, když tu Errikson vložil do dráhy pohybu ruku svou a tak o zlomek sekundy vyhrál. Získané ryby (rozuměj párky) si lidé spokojeně vychutnali a plynule hned navázal další quest,
5.Který se týkal toho, že důl přestal produkovat a bylo třeba absolvovat hledáni nového naleziště. Zněl: "dosavadni dul je vycerpan, avsak lozisko nachazejici se v podlozi ostrova je zrejme rozsahlejsi. Podle dochovanych zprav se kdysi na ostrove nachazelo vice stol". Lidská armáda aktivně prohledala celé herní území a našla jen neherně se skrývajícího Lucase, důl se zřejmě v tu dobu vůbec nevyskytoval. Pak vznikl zmatek s jeho objevením u opuštěného města, kde se objevil zrovna ve chvíli, kdy ho obléhali Barbaři. S těmi se lidé dohodli na jeho dobytí a získání stavebního materiálu. Bohužel do toho pro změnu zasáhli organizátoři, kteří ze svých, nám v tu dobu neznámých, důvodů zakázali další stavby, čímž všechna ta snaha lidí vyšla nešťastně zcela naprázdno.
6.Jako poslední následoval quest Lov divokeho prasete, který také skončil neshodami a nepříliš slavně pro lidský rod. Sice už byli všichni hráči v lepším případě unaveni či v horším případě otrávení , ale protože Rado s Harrym slibovali, že to bude stát zato, nakonec všichni do boje nastoupili. Lidé byli jediní, kdo se do lovu na prasete pustili, byla to velmi vtipná a akční honička, prase utíkalo a kličkovalo napříč lesem a nedalo se stíhat s ním bojovat. Velmi hustým a obětavým skokem ho však sejmul někdo ze Skotů, který se po něm v běhu vrhnul doslova střemhlav a podařilo se mu skočit na záda a strhnout ho na zem. Během chvilky doběhli další honáci a naskákali na něj, takže prase se už nemohlo ani hnout. Poté lidé přitáhli prase vítězoslavně ke krmelci, kde ho nechali ležet a začali se radovat, což však skončilo trapnou tahanicí a znechucením vlivem toho, kam se mělo prase donést. Nemělo to být totiž zřejmě ke krmelci, ale k organizátorům, kteří však u toho krmelce stáli. Z toho byla armáda lidí velmi rozčarována, nicméně dlužno podotknout, že organizátoři projevili dobrý přístup a alespoň částečný úspěch lidem uznali.
To byl konec hry. Z lesa se všichni bojovníci přesunuli na sousední krásnou louku prosvícenou zapadajícím sluncem a začali se chystat na závěrečnou bitvu. V té době to nikdo z hráčů nevěděl, ale trpaslíci už měli vítězství jisté, lidé byli druzí a barbaři poslední. Nicméně rozestup byl takový, že pokud by barbaři uspěli, tak by se dostali na druhé místo namísto lidí.
Hráči už byli unaveni a kopřili a organizátoři se snažili najít nějaký vhodný způsob, jak realizovat závěrečnou bitvu pro tři nepřátelské armády tak, aby byla zajímavá a hratelná, např. padl návrh na turnaj (každý s každým a kdo vyhraje), ale to všichni odmítli kvůli únavě. Nakonec se však nic lepšího vymyslet nepodařilo a závěrečka byla třístranná. Lidi domluvili spolupráci s barbary, z čehož však byli trpaslíci naštvaní a bojkotovali to tím, že do závěrečky nastoupili na kolenou (nicméně velmi stylově jako skuteční trpaslíci), lidé tu koalici však raději zrušili, aby nekazili hru a vrhli se na všechny, což sice nebylo taktické, ale rozhodně to bylo lidské. Bitva trvala poměrně dlouho, neboť se hojně používaly instanty. Navíc byla hodně nepřehledná, což je typický jev při používání instantů. Nakonec ji celkem nečekaně, ale rozhodně zaslouženě vyhráli barbaři, neboť už během hry vsadili na to, že se soustředí na závěrečnou bitvu a celou dobu si šetřili instanty, díky čemuž jich měli k dispozici neuvěřitelných cca 60 kousků a i když už byli téměř všichni hráči mrtví, tak barbarů bylo stále dost. Errikson během závěrečky velmi často potkával Dalta, který se bránil houževnatě jako lev a i proti přesile ho bylo velmi obtížné zasáhnout.
Celkově se však závěrečka ve 3 stranách moc neosvědčila a doporučuji všem, kteří tento studijní materiál čtou, aby si z toho vzali ponaučení.
Zato je však nutné vyzdvihnout a pochválit, že hra umožňovala různé způsoby taktizování. Každý národ zvolil jinou strategii k vítězství a hráči sami si tuto variabilitu hry chválili. Trpaslíci zvolili stavění, lidé boj a plnění questů a barbaři sbírání instantů do závěrečky.
Nakonec, rozhodně ne však o nic méně důležitě je třeba připomenout existenci a velmi příjemné zpestření hry v podobě markytánek. Byly moc fajn, pomáhali zraněným vojákům skutečně svědomitě. Mnohdy si hraní velmi užívaly nejen léčitelky, ale i vojáci, neboť léčení trvalo mnohdy dlouho, raněnému se dostalo nejen obvázání ran, ale i pohlazení, či utěšení, byla to jediná šance na nějaký roleplaying což bylo moc fajn. K tomu dodává Zir: "Markytánky byly (už kvůli svému hraní) skvělým inovativním prvkem, něco jako na MG1 římské tábory. Vůbec bych se nebál dalších nových nápadů (upřímně mně obyčejné bitvy už moc nebaví… na MG2 jsem se v rámci možností snažil hrát zhýralého šlechtice, který z kontinentu utekl, protože se zjistilo, že prodával falešné amulety proti moru, dokonce se mi asi na pět minut podařilo schrastit sluhu na nošení vybavení - myslím, že to byl Radův bratr :-), např. se snažit jednotlivé strany sjednotit kostýmově atd. Hlavně úplně nevynechávat roleplaying - aspoň velitelé by mohli mít vlastní životopis a vyžadovat od ostatních nekompromisní plnění rozkazů… vůbec by mi nevadila i lehká šikana." Z pohledu velitele však vlivem toho, že léčení markytánkou trvalo vždy hrozně dlouho, tak bylo lepší se nechat rovnou zabít, neboť oživení bylo mnohem rychlejší. To vedlo k tomu, že markytánky ke konci hry už neměly moc co dělat, trochu se nudily. Pro příště by bylo rozhodně mnohem vhodnější pro ně vymyslet nějaké questy, nebo je do jiných questů začlenit (např. únos, transport, pašování apod).
PO BOJI:
Po boji následoval úklid herního místa a přesun do tábora. Rado si otevřel svou pojízdnou prodejnu a prodával výbornou lahvičkovou limonádu, ostatní organizátoři počítali vítězné body, hráči se slezli u ohně a vyprávěli si zážitky, kterých za ten den bylo mnoho. Když bylo vše spočítáno se všichni sešli u ohně a byly vyhlášeny výsledky. Potom Drirr se Sanguinarem udělali velmi vtipnou pozvánku na hru H.R.A., která se konala hned následující víkend, jejich oblíbeným stylem doplňování partnerových nedokončených vět a navíc Drirr, který slíbil každému, kdo vstoupí do řad lidské armády, medovinu, dostál svému slovu a všechny pozval. Poté již nic nebránilo neorganizované zábavě, která se soustředila zejména do útulných prostor čajovny, kde se dlouho do noci hodnotila nejen hra, ale vlastně úplně všechno možné, a kde příjemnou atmosféru podporoval svými čaji čajovník Lucas. Bylo velmi příjemné, že jsme se tu sešli, jako za starých časů všichni staří Potkani, takže kromě Erriksona, či Seddyho tu byl i Pes či Art, který přispěl nejen pro něj charakteristickými cynickými výlevy, ale i pár výbornými kousky na kytaru, včetně tak nějak nevysvětlitelně zapomenuté „Potkaní písně“. Errikson strávil večer v rozhovorech s přáteli a objetí Klárky, která zde zažila svou první velkou bitvu a snad se jí tam i líbilo, nicméně byla velmi utahaná a tak se šlo spát, proto pokud se ještě něco dělo, tak se to nedochovalo.
Druhý den následovalo klasické oblíbené dojídání a dopíjení zásob , kde kromě celkem tradičních nedopitých rumů byly i takové chuťovky jako salámy či čokoládové bonbóny. S tím, však souvisí také velmi neoblíbené uklízení a smutné loučení s odjíždějícími. Během uklízení se stala ještě jedna zajímavě vtipná věc. Vzhledem k Potkaním zlodějským tendencím opět došlo na kradení vlajek, tentokrát se to však zvrhlo a Potkani ukradli vlajku mellonu a pověsili ji vysoko do korun stromů, dále ukradli Frakiře Edgara a také ho vystavili několik desítek metrů vysoko, načež zase Frakira ukradla vlajku Potkanům a ještě Potkani ukradli vlajku Skotům. Z toho byl Errikson poněkud zmaten, neboť najednou nebylo jasné, komu má vlastně pomoci a poprvé pochopil, že nelze stát jednou nohou na třech místech. Nakonec vše dobře dopadlo, vlajky byly zachráněny, uklízení sice trvalo dlouho, ale nakonec se to všechno do pořádně narvaných aut přece jen vešlo a všichni se rozjeli ke svým domovům s více či méně, ale každopádně dobrými pocity.
ZÁVĚR:
Tímto je popis události jménem Mellongard 2 hotový, doufám, vážení studenti, že jste si dělali pečlivě poznámky, nezapomeňte si poznamenat, že v dalším akademickém roce se bude tento předmět opakovat a u praktické zkoušky z teorie Dřeváren, budou po Vás tyto znalosti vyžadovány a můžete dostat otázku týkající čehokoliv. Nezapomeňte také, že pokud neodpovíte dobře, tak zemřete a opravné termíny nebudou.
Tímto otevírám diskuzi. Nějaké otázky? Nejsou? Dobře, děkuji za pozornost a teď už vypadněte. Je třeba začít vědecky bádat nad dalšími akcemi.
Jo a aby nebylo zapomenuto: Připíchněte prosím na nástěnku tento plakát:
V boji o ovladnuti ostrova Allyatyll zvitezil narod trpasliku, tim, ze potvrdil svou povest vybornych stavitelu. Blahoprejeme.
Všichni s napetim ocekavame, jak tato udalost ovlivni vyvoj Allyatyllu a tesime se na Mellongard 3. Doufame, ze se tam setkame i s Vami, takze v zari 2007 nashledanou…
Způsob: Lidé Trpaslíci Barbaři Markytánky CP
Počet hráčů 35 20 34 9 5
Splněné questy 9 6 7
VB za questy 16,36 10,91 12,73
Počet staveb 2 11 0
VB za stavby 6,15 33,85 0
Minuty držení 151 1131 15
VB za čas 4,64 34,83 0,46
Závěrečka 30
Celkem 27 80 43
Recenze od Zorra
Mám chvilku, teda vlastně mám hodinu češtiny, ale výklad už je dost monotónní, takže si myslím, že se ta chvilka trochu protáhne. Našel jsem kus papíru, vlastně je to druhá strana teorie společenské smlouvy, a tak začínám psát recenzi na Mellongard. Jak ono to ale vlastně bylo. Už si přesně nepamatuji jak bitva probíhala, proto bude text dost útržkovitý a možná zmatený. Omezím se na samotnou bitvu a pokusím se jí popsat celou, takže to možná bude trošku delší! To co probíhalo kolem jako příjezd, registrace a nástup stran si můžete přečíst v recenzi od Shoguna.
Takže jak jsem bitvu viděl a zažil.
Po registraci a přípravě účastníků proběhl nástup stran, kde mně teprve udivilo kolik je tu vlastně lidí, bylo nás skoro stovka! Každá strana měla asi třicet hráčů a musím říct, že zatímco lidí vedených Erikssonem bylo nejvíc, trpaslíků pod Baldem nejmíň (ale nejzkušenějších) v Zakově barbarské armádě byl největší počet štěňat.
Nevím jak tomu bylo v jiných armádách, ale v naší jsme se rozdělili do tří skupin. Skoti, nejsehranější a nejvražednější jednotka naší armády bojovala pod vedením Giliho. Silná Frakira, kterou měl na starost Kvíík, byla dalším uceleným klanem. Naposledy zbyla skupina lidí, kteří se zorganizovali do nejpočetnějšího oddílu, který jsme familiérně pojmenovali milice a byli na to hrdí. Milice se totiž skládala z navzájem neznámých lidí, a tak byl problém s nějakou sehraností, přesto naše milice zaznamenala v průběhu bitvy velkých vítězství v těžkých bitvách.
Milici jsem vedl já, i když jsem původně velitelem být nechtěl, hlavně kvůli zkušenosti z minulého Mellongardu, kdy jsem kvůli pravidlům a organizaci skončil úplně na dně velitelských sil. Tentokrát ovšem spadla odpovědnost na Erika a tak jsem to vzal lehkovážně a s humorem jsem se vrhl do víru bitevní mašinérie.
Vysílačka oznámila začátek a my začali prohledávat území. Zjistili jsme, že nedaleko našeho přístavu je farma s chleby a opuštěné město plné piškotů (instantních životů). Takto jsme získali jídlo pro celou armádu, ale stále nám ještě scházela voda. Vodní zdroj byl někde uprostřed ostrova (herního území), takže se celá naše armáda zvedla a odpochodovala k bažině (označení rybníčku, kde Sedi lovil ryby). Kolem bažiny a blízkého krmelce začínal vysoký les a tedy mnohem lepší místo pro boj, než ostružiní a smrčí u našeho přístavu. Bohužel zde proběhlo asi nejvíce bojů a my to tak měli sakra daleko domů.
Sedi nám už žádnou vodu nedal s tím, že ji dostali trpajzlíci. No, co se dalo dělat, Erik musel vyjednávat, nabídl trpajzlíkům zbytek jídla za zásobu vody. Místo smlouvy, ale na nás trpajzlíci spojeni s barbarskou armádou zaútočili. Obrana byla zmatená a v podstatě jsme nevytvořili ani bojovou řadu. Nepřátelé nás rozehnali a pobili na ústupu. Co jsem si stačil všimnout, nejdéle odolávali Skoti na levém křídle. Bojovou řadu jsem opustil a vyhledal markytánku, aby mě ošetřila z mých těžkých zranění. Nestačila mi ani ovázat rameno a přehnala se kolem nás ustupující lidská armáda a nějaký trpaslík mě poslal k zemi.
Neslavný konec první bitvy se za nedlouho opakoval. Náš druhý útok byl už jednotnější a silnější, přesto jsme podlehli početní převaze nepřítele. Myslím, že takovou hodinu jsme nezvítězili ani v jedné šarvátce, přesto mě překvapilo jak dlouho se držela moje milice a vůbec celá naše armáda proti početní převaze nepřítele. Bohužel ať jsme se snažili seč jsme mohli a Skoti se činili nejvíc, vždy jsme byli nuceni ustoupit. Já jsem začal proklínat okamžik, kdy jsem se rozhodl vzít si do bitvy štít, který mi byl proti obouručním kladivům a sekerám trpajzlíků k ničemu a šípy, ty stejně létali ze všech stran!
Při jednom ústupu jsem se nechal ošetřit od jedné markytánky a koho jsem tam nepotkal! Skuhrajícího Zira tam obskakovali markytánky div si ruce neutrhali, myslím, že Zir je kandidátem na nejdelší pobyt v náručí markytánky na Mellongardu.
Když jsme neustále běhali mezi bojištěm a přístavem, jedli instanty a nikdy nezvítězili, začal jsem si říkat jak tohle dopadne. Tři strany jsou podle mne hloupost a na tom si trvám, sakra už by to mohl někdo pochopit! Po hodině ustavičného oživování jsme útočili snad už jen ze setrvačnosti, když konečně naše vojska dosáhla malého úspěchu. Dobyli jsme vodní zdroj a nabídli barbarům spojenectví za vodu. Tento okamžik byl snad jediný ve hře, kdy jsme měli nějakého spojence!
Nastal nějaký organizační chaos. Lidé začali „kopřit“ a já nevěděl co se má dělat. Vládcové odešli na poradu. Cp dělala něco špatně a byl problém s jídlem a vodou. Bitva se na chvíli proměnila v bezvládí. Naštěstí se nakonec vše vysvětlilo a hra pokračovala.
Nevím čím to bylo, ale od poloviny hry jakoby naše strana dostala druhý dech a my najednou byli nejsilnější stranou. Porazili jsme trpaslíky a zabrali jejich důl. Barbary jsme rozprášili a vyrazili dobývat trpasličí vesnici. Sebral jsem z přístavu celou jednotku a vyrazil na pomoc Erikovi, který bojoval u vesnice s trpajzlíky. Už cestou na nás zaútočila část barbarského vojska a… dál už nevím, odešel jsem se léčit do trpasličího přístavu.
Zazněl gong a já byl nedaleko opuštěného města. Poražený strážce mě vydal piškoty a já jsem šel hledat svoji jednotku. Narazil jsem na ni na prostranství před krmelcem, kde probíhala těžká bitva a naši začali ustupovat. Pobíhal jsem za naší řadou a rozdával instanty. Po chvíli mi došlo, že to je blbost, protože tenhle boj prohrajeme piškoty nepiškoty. Během potyčky jsem se dostal až k rybáři a vyptal se ho na vodu. Rybář Sedi mě řekl, že vodu má, ale musím ho porazit. Já měl plné ruce piškotů, a tak jsem požádal Giliho od Skotů, jestli by to nevyřídil. To byl začátek zajímavé historie.
Navštívil jsem náš přístav. Někdo tam přinesl chleby a vody bylo spousta, prostě piknik! Na cestě na bojiště jsme potkali barbarskou hlídku se zásobou vody. Bránili se a neutekli to jim ke cti, ale k zemi šli rychle! Teď jsme měli vody tolik, že by jsme v ní mohli plavat. Ve smrčině jsem potkal mrtvého Skota a dozvěděl se celou historku. Gilli prý vodu od rybáře opravdu získal, ale vzápětí ho zabili a obrali barbaři. Ti si ale vybrali špatnou cestu a dostali se do rukou naší skupině, která je pobila. Zajímavé jaké náhody se dějí!
Dále si pamatuji několik questů. Erika jsem neviděl snad hodinu, když ke mně někdo donesl úkol týkající se nedostatku vody a toho, že máme někde nějakou sehnat. Vlastně to byla nějaká hádanka se stromem. Dal jsem to za úkol Skotům a dál se o to nezajímal, ani nevím jak to dopadlo. Další byl úkol o zabití barbarských vládců. Dodnes vím pouze o Zakovi, kdo byl druhý vládce barbarů nevím. Vlastně byl ještě nějaký quest s párky, kdy jsme plavali v moři a lovili Rada na posedu. V tuto dobu mám dojem, že bitva už umřela a poslední úkol s prasetem jsem už jen proseděl na pařezu v konverzaci s Káťou. Šlo o nějaké ulovení prasete a všichni běhali po lese jako šílený.
Závěrečná bitva se mi vůbec nelíbila, jelikož byla naprosto nevyvážená, doplácela na trojstranný systém a ještě byla bodována. Ani jsem se nedostal k útoku a posekali mě ze všech stran. Do lidské armády útočící na trpaslíky totiž ze strany naběhli barbaři, kteří měli neuvěřitelný počet instantů a bitva se proměnila v chaos!
S odstupem se mi bitva líbila a zažil jsem na ni místy velice zajímavé příběhy. Škoda jen, že bylo rozdělení na tři strany a docházelo tak k nutnému přečíslení 2:1. Dále tam bylo několik velkých organizátorských chyb a prostojů, které hru trochu shazovali a lidi začali kopřit. Myslím si to co řekl Erik, že lidská strana byla nejaktivnější, ale právě na to doplácela. To co jsme my vybojovali, sklidil někdo jiný. Ještě chci říct, že jsem hrál se skvělými lidmi a tímto jim musím vzdát poklonu pro jejich nadšení do hry.
Tento ročník Mellongardu byl mnohem lepší než minulý hlavně díky terénu, jinému pojetí hry, možnosti vyhrát …a taky jsem neztratil celou dobu nadšení.
Galerie
Úplná fotogalerie
http://www.potkani.net/galerie/mellongard-vol-2
2007: Probuzení
Kdy: 22. 9. 2007
Lidé,trpaslíci a barbaři bojují už druhý rok o bájný ostrov Alyatyll. Minule zvítězili trpaslíci a ostrov je nyní jejich kolonie. Nepohodli se však a ostatní nejsou vůbec spokojeni ze současným stavem…
Galerie
Úplná fotogalerie
http://www.potkani.net/galerie/mellongard-vol-3