Jak se dělá postava

S novou sezónou po nás organizátoři všelikých her chtějí přihlášku, do které vyplníme kromě civilních údajů také něco o své postavě. Může jít o komplexní dotazník, může jít jen o jednu otázku. Můžeme se svojí postavou zabývat několik měsíců dopředu nebo to nechat až na poslední večer před hrou. Pro ty, kteří rádi o svých postavách uvažují bez ohledu na požadavky organizátora, nabízíme jeden z možných přístupů ke tvorbě postavy.
Autorem je Jan "Eridor" Volný.

Sdílet:

Zdaleka ne všechny akce mají přihlášky tvořené tak, aby donutily hráče přemýšlet o své postavě do detailů, což často vede k „nekompletním” postavám a celkově to může značně ubrat na dojmu ze hry jako takové, protože hráč pak nemá tak dobrou možnost se se svou postavu sžít. Pokud si tedy hráč chce svoji postavu užít naplno (zdaleka ne vždy musí být propracovaná postava cílem hráče nebo organizátora), musí si ji vytvořit sám. Následující text by měl sloužit jako jeden ze způsobů, jak toho docílit. Pořadí jednotlivých kroků berte s rezervou, všechny se navzájem ovlivňují.

První pohled

Nejprve je dobré ujasnit si, proč vlastně na hru jedete. Chcete se jen bavit, v pozadí si užívat dění kolem, nebo chcete být raději středem dění vy? Být středem dění neznamená být nutně středem hry jako takové; je možné hrát například mága, který je aktivním badatelem, ale nijak výrazně nezasahuje do hlavní dějové linky. Naopak méně aktivní postava nemusí znamenat, že se na hře budete nudit nebo že vytvoření kvalitní postavy nestojí za to. I hospodský povaleč může být zábava, pokud si s konceptem jeho postavy dáte trochu práce.
Pokud máte jasno, proč na hru jedete, určení základních charakteristik postavy už je velice jednoduché. Bude to lovec draků s magickým mečem po prababičce, upír, který nesnáší pohled na krev, nebo oholený trpaslík, který se z hanby vydává za hobita? Bude patřit k vyšší vrstvě, nebo je to chudák? Všechno závisí na tom, co od hry očekáváte, co jí chcete dát a samozřejmě na tom, co si chcete zahrát.

Zázemí

Sem patří historie postavy, její povaha a v neposlední řadě kostým. Je dobré určit si několik základních bodů týkajících se postavy a na jejich základě dotvářet historii a doplňovat povahové rysy (což často probíhá současně). Příkladem může být zloděj, který byl zachráněn rytířem a rozhodl se stát jeho panošem, aby se očistil od minulosti. Na druhou stranu, staré zvyky občas prosakují a někteří staří známí zapomínají jen těžko – a na světě je velice podstatná část historie postavy, jejích povahových rysů a sociálních vazeb. Takovýchto bodů obvykle stačí jen několik, aby bylo pozadí postavy zpracované dostatečně do detailů. Lepšímu uchopení postavy může výrazně prospět, když jsou tyto klíčové body zpracované do detailů – ve hře potom není nutné improvizovat a násilně měnit svůj náhled na postavu, pokud byste na sebe pod tlakem okolností prozradili něco, co by postavu mohlo odklonit na trochu jinou kolej.
Co se týče kostýmu, je možné postupovat dvěma způsoby. První variantou je vytvořit postavu a na základě tohoto konceptu vytvořit vhodný kostým. Druhá varianta se odvíjí od kostýmu. Pokud se vám náhodou dostane do ruky propracovaný kostým žebráka, určitě se vyplatí odložit myšlenky na šlechtice a žebráka si zahrát. Kvalitní kostým, jak známo, podporuje sžití se hráče s postavou, a tedy i zážitek z jejího hraní, zejména pokud je kostým propracovaný opravdu do detailů. Značný efekt má například pokrývka hlavy, líčení, ale i ty části kostýmu, kterých si člověk běžně nemá šanci všimnout. Co na tom, že ty bruchy nikdo neuvidí, když si v nich připadám jako středověký vesničan?

Uchopení postavy

Krok, který se často zapomíná nebo se vůbec nezmiňuje. Nevyžadují ho všechny postavy, ale u těch propracovanějších (tedy u těch, které jsou tématem tohoto článku) je žádoucí připravit si i způsob, jakým budete postavu hrát. Mohou to být nějaké zvyky/zlozvyky, charakteristické posunky; celkově se tu jedná o před-přípravu RP. Jsou to zpravidla ty detaily, které vás pak budou na hraní postavy bavit natolik, že si budete schopni postavu užívat, i když budete sami. Samozřejmě se zde vychází především z předchozího bodu, v žádném případě to ale neznamená, že není možné změnit charakter nebo historii postavy kvůli nějakému detailu, který chcete ve hře mít. Je ale důležité mít na paměti, že celá postava musí i po změnách dávat smysl.
Při takovéto přípravě je nutné brát ohled na vlastní stereotypy chování. Jednodušší variantou je počítat s nimi a hrát pouze postavy, které jsou vám povahově podobné, čímž se ale redukuje rozsah hratelných postav, a tedy i zajímavost hry. Složitější, ale zajímavější cestou je připravit si i způsob, jakým se vaše postava bude chovat v konkrétních situacích. Je dobré vzít v úvahu obvyklé konfliktní situace ve hře, například vyjednávání, výpravu za město nebo souboj, a stejně tak i nevydařené situace, tedy kupříkladu zajetí, přímé ohrožení života nebo vyzrazení důležitého tajemství. S takovouto přípravou je možné poměrně snadno hrát i postavy, které se od vaší vlastní povahy výrazně liší.

V tuto chvíli byste měli být ve fázi, kdy je postavu možné bez problémů odeslat organizátorům vybrané akce. Je ale důležité mít na paměti, že organizátoři pracují s velkým množstvím přihlášek a zpravidla nemají čas číst dlouhé texty. Je proto třeba porozumět přihlášce na hru a vyplnit jen ty informace, na které se v přihlášce ptají. Není tedy nutné psát dlouhou historii nebo detailně popisovat povahové rysy, pokud z nich nechcete ve hře vytvořit nějakou zápletku. Vyberte zajímavé momenty nebo rysy, které vaši postavu nějak určují nebo vysvětlují. Nicméně bez ohledu na to, jak s ní organizátoři pracují, dobře připravená postava obohacuje hru a zvedá zážitek z ní vám i ostatním hráčům. (Příklad: Postava je uvězněný žebrák týraný svým věznitelem. Když byl převážen do jiné věznice, konvoj napadli bandité, žebrák se shodou okolností dostal k dýce, svého věznitele zabil a tak trochu z nutnosti se k banditům přidal. Nechce na tom ale stavět žádnou zápletku, a tak v přihlášce bude stát pouze např.: Zabití věznitele, spolupráce s bandity.)

Hraní postavy

Odesláním přihlášky práce s postavou nekončí, naopak, na hře samotné se ještě celá postava doplňuje a rozšiřuje, např. o vymyšlené příběhy z minulosti; mohou se vyskytnout herní události, které povahu postavy ovlivní nebo úplně změní (viz. výše zmíněný zloděj, který může znovu začít propadat starým zvykům) a tyto prvky sžití hráče s postavou ještě více prohlubují. Ke hraní postavy je ještě dobré dodat, že vašemu sžití s postavou pomůže, když si udržíte stejně vysokou úroveň kostýmu po celou dobu hry. Odkládáním jeho různých částí se připravujete o prvky, které mohou vám pomoci se s postavou ještě více sžít a o to víc si hru užít.

Ne všichni hráči si jsou z různých důvodů ochotni dát tolik práce, jak bylo nastíněno výše a je tedy možné, že se někdy nesetkáte s odpovídající odezvou. Nicméně pokud budete mít dostatek trpělivosti a snahy vytvořit si propracovanou postavu, uděláte hru zajímavější pro sebe i pro okolní hráče, což je může strhnout k lepšímu hraní a třeba je i inspirovat k tomu, aby si napříště sami podobnou postavu vytvořili. A pokud jde o vás, hráče, kromě intenzivnějšího zážitku a větší zábavy to také znamená, že budete mnohem méně slýchat ta dvě slova, která hru ubíjí. A, čistě neherně, to za to přece stojí, ne? :-)

Publikováno 14. 5. 2011