HZNM-con podruhé

Červencový Hnutí-za-nový-Meloun-con byl druhý (a určitě ne poslední) ročník festivalu komorních larpů v Letohradě. Po skončení jsem jej nazval „v současnosti nejlepším festivalem komorních larpů" v Česku. Snad si to mohu dovolit říci – na všech mně známých zavedených i rozbíhajících se festivalech jsem jako šílený fanda i hráč komorních larpů v posledních třech letech byl. Co mě k takovému hodnocení vedlo?

Sdílet:

Především to byla sestava kvalitních komorních larpů. Dalo by se namítnout, že například herní prostory jsou na brněnském Larpvíkendu rozmanitější – podle potřeby jednotlivých her. Ano, je to pravda, zde se hrálo jen v jednotlivých místnostech ve skautské klubovně. Ale já (a v komorní scéně asi nejen já) nejsem na prostředí náročný; vhodné prostředí (kancelář, laboratoř apod.) může podpořit atmosféru hry, stejně jako případné kostýmy, avšak dobrou hru vidím v něčem jiném. Když jde o komorní larpy, důležité jsou především postavy a jejich ztvárnění v dobrém příběhu. A tady to tak bylo.

Další věcí bylo výborné zázemí. Ubytování v jednotlivých místnostech klubovny na vlastních karimatkách ve spacáku, na někoho (skoro) náhodně vyšlo i spaní na pohodlném gaučíku. Sprcha k dispozici a tři večery po sobě zábava u ohně (včetně pečení buřtů).

A to hlavní, na jiném festivalu zatím nezažité: stravování! Za opravdu rozumný peníz poskytovali Ujunka s Jazlem velké služby. K snídani nám bylo nabídnuto několik variant (já preferoval „hubené" párečky s křenem, někdo zase müsli s mlékem nebo zapečené tousty). Po celý den byla k mání káva, čaj, pivo a limo. Našlo se i něco k zakousnutí k obědu (např. chilli con carne či gulášová polévka) a po celý den jsme si mohli koupit tousty. Přesnější by ale bylo říct po celé dny – zázemí fungovalo všechny čtyři dny festivalu.

Pro některé je významným faktorem na akci cena. I takoví zde byli určitě spokojeni. Cena za celý festival (ubytování i hraní) činila 100 Kč! Trochu bylo třeba si připlatit jen na hry s mimořádnou výpravou. Ale kde jinde dostanete večeři o několika chodech (krémová polévka, smažený řízek s bramborovým salátem, zákusek, dvojka červeného) za sedmdesát korun?

A nesmím zapomenout na to nejdůležitější na festivalu (ačkoli toto se vyskytuje ve stejné míře i na ostatních akcích): pohodoví larpoví človíčkové, bezvadní kamarádi, zábavní společníci, výborní hráči i herci (i herky), a všechno ostatní. Z toho nakonec vyplynula i zajímavá zábava jednoho večera. Poměrně triviální a známá hra Městečko Palermo získala úplně jiný rozměr nasazením roleplayingu! Vysvětlování jednotlivých postav (kdo jsem, jak jsem se sem dostal a proč, jak se projevuji) tahle hra nevyžaduje, ale následné verbální interakce ostatních z ní udělaly zábavu srovnatelnou s larpem. Být několikanásobnou lamou, a jednou dokonce svoulamou bylo rozhodně fajn. I zato děkuji.

Kromě toho stojí za zmínku i to, že i přes množství larpů a nabitý program všech dní neměli mnozí hráči dost ani večer a dožadovali se dalších larpů a her. Výsledkem toho pak bylo nejen Městečko Palermo, ale i hromadné a téměř fanatické uctívání struhadla a další dva larpy. Byla tak možnost zahrát si reprízu Nebezpečných ninjů noci, jeepovou hru Upgrade, ze které téměř všechny hráče a přihlížející od smíchu bolely svaly ve tvářích, a pod taktovkou Ciri proběhl ještě dopolední běh dalšího jeepu s názvem Poslední hosté.

A na závěr trochu seriózněji: jeden večer byla součástí festivalu i mše, protože mezi účastníky festivalu bylo poměrně dost věřících. Oproti množství larpů byla mše opravdová, se skutečným knězem. Nejsem moc věřící, a už vůbec ne praktikující, ale se zájmem jsem se zúčastnil (jen přijímání jsem neabsolvoval). Mše byla larpová – nehrálo se, ale kázání bylo na téma larp. Postupně se pak rozšířilo na hraní si na něco, přetvářku atd.) I to byl zajímavý zážitek.

Nezbývá mi než říct: těším se zase za rok!

Na závěr ještě přidám krátké recenze larpů, které na conu proběhly. Pro vlastní popisy jednotlivých her doporučuji navštívit tuto stránku.

Zámek

Zámek se dal označit za bláznivou pohádkovou komedii inspirovanou Popelkou. Veselá složka byla mimo jiné v tom, že některé ženské postavy byly záměrně hrány muži, takže jsem například já byl paní kněžna a Alex dokonalá matka i macecha. Herní mechanismy dále zahrnovaly i výměny rolí, ale samotný příběh, ač vtipně podaný, byl veskrze vážný. Náš běh se vyvíjel tak skvěle, že na konci bylo najednou ve hře o tři postavy více, než na začátku. Okolnosti si je vynutily, a tak museli do hry nečekaně nastoupit ještě tři švarní chlapci. Bylo náročné se pořád nesmát, fajn zábava!

Čest rodu Dolciů

Aneb hra o ne vždy čistých vztazích. Průběh byl výrazně lepší, než jsem očekával podle herních materiálů. Ty byly moc složité, připravené snad až moc důkladně. Ve feedbacku bylo autorovi doporučeno je výrazně zjednodušit, hře to jen prospěje. Nebyl to pro mě vrcholný larp, i přes to byl ale povedený a stálo za to si jej zahrát.

Proklatě dobré kuře

Hra, kterou jsme se Špajzem uváděli. Průběh třetího běhu byl zase trochu jiný; ještě to u některých postav nebylo dokonalé. Už to tam ale směřuje :-) Podle zpětné vazby si ji ale hráči užili a dali nám několik dobrých doporučení jak ji ještě vylepšit.

Večeře

Vážná hra na vážné téma. Možná jsem hru pojal jinak, než autoři u mé postavy očekávali. Herní prožitek byl ale opravdu silný, i slzičky tekly. Asi jsem moc přesvědčený rodič, takže ve mně otcovská láska postupně vyhrávala nad odporem k synovu vztahu. Prožitku celé hry zásadním způsobem pomohl workshop před hrou. Od mírného rozehrávání (i roztancování) přešel až postavám: „Jste manželé a rodiče. Tak si vyjasněte a odehrajte, jak jste se seznámili, jak syn vyrůstal, co spolu bylo krásné…“ Výsledkem bylo výborné uvedení do hry, kdy jsme měli skutečné vzpomínky, ne jen znalost textu postavy, jak to bývá obvykle. Považuji to za dobrý nápad, který bych rád viděl u více her. Ještě je třeba zmínit, že se hra se odehrávala při slavnostní večeři – přesně, jak jsem psal výše. Bod pro organizátory.

Coffee House

Vyhraj si své volby! Být starostou je lákavé, takže jdeme i přes mrtvoly. Intriky mi šly a věřím, že některým ostatním postavám se to nelíbilo. Ale doufám, že se to, tak jako mně, líbilo i ostatním hráčům.

Impro workshop

Workshop vedl Žako a bylo to fajn. Pěkně jsme si vyzkoušeli, jak je náročné být pohotový a zároveň humorný. Být „imprákem" není snadné. Naše skvělé výkony narušovalo počasí – občasný zlomyslný déšť nás nutil přebíhat mezi vnějším a vnitřním prostorem a okradl nás o kus času.

Plukovníkův odkaz

Zde se jednalo o hru s prvky jeepu, kterou jsem já osobně vnímal ve dvou rovinách:
1) Osobní prožitek postavy – byl jsem vojákem z donucení a nechtěl jsem zabíjet. Okolnosti mě však donutily zabít, a navíc úplně zbytečně. Ale kdybych nezabil, zabili by mě! Členové mé jednotky! Silný klín do hlavy. Možná mě pak stejně zabili, ale to už bylo jedno.
2) Hledání zrádce mezi námi, taková detektivní zápletka prodchnutá i okultismem. Tu jsme v našem běhu nevyřešili, nicméně na herním prožitku se to neprojevilo – byla to jedna z variant a organizátoři s ní počítali.

Nebezpeční ninjové noci

Larp vytvořený podle schématu vzniklého na Odraze 2011 v rámci Lischaiovy přednášky o tvorbě larpu. Je to vlastně larp o larpu. V příběhu přijedou nováčci poprvé na larp, kde se setkají se starými mazáky, kteří se chtějí předvést. Hra je primárně humorná a výrazně závislá na tom, co do ní vloží jednotliví hráči – může to být zábava, nebo stejně tak dobře nuda. U nás zábava byla – sám jsem se dost bavil, hlavně díky Kopovi, který v rámci své postavy chrlil tuny neuvěřitelných úžasných nápadů na vylepšení našeho larpu v larpu. Podle mě celé hře schází ještě nějaká výrazná pointa, na tom by bylo dobré ještě zapracovat.

Na úplný závěr přidávám ještě pár slov od Eridora k larpům, které jsem na conu nehrál:

Sanatorium

Sanatorium bylo množstvím hráčů zhodnocené jako „dobrý klasický larp.“ Sám s ním souhlasím, zejména proto, že hra nabízí dostatek příležitostí rozehrávat zápletky, ale chybí mi v ní větší množství dějových zvratů. Určitě je ale příjemné si ji zahrát, o zajímavé příběhy postav v ní není nouze.

Pika don

Název larpu je japonské citoslovce pro výbuch atomové bomby: záblesk a výbuch. Larp je z velké části diskusní, což by mohlo někoho odradit, ale má tak silné téma, že snad ani není možné, aby někoho nechal chladným. Jako japanistovi se mi nesmazatelně zaryl pod kůži a hodnotím ho jako suverénně nejlepší larp na conu. Není neobvyklé, že hráči po hře potřebují čas na oddech, aby se srovnali s tím, co zažili a viděli. Kolikrát za život máte šanci zabránit masakru desítek tisíc civilistů? Kolikrát máte šanci ho způsobit?

Tichá noc

Na našem běhu opravdu velice tichá – místo možná obvyklejších hádek u nás bylo takové dusno, že by se opravdu dalo krájet a odnést si ho kousek domů jako suvenýr. Celá hra do značné míry stojí na atmosféře, kterou organizátoři sami dovedně podporují rekvizitami a hudbou na pozadí (velké plus). Zajímavé je i zasazení do prostředí první republiky. K tomu cukroví, čaj, dárky… a rodinná idylka je na světě.

Autor: Jaroslav "Roslav" Voves

Publikováno 19. 9. 2012