Model hvězdy - První část

Představujeme překlad jednoho francouzského článku, který se rozhodl rozšířit model popisující larpy (známý jako GNS - model trojúhelníku) o další rozměry. Článek je rozdělen na dvě části. Originál je dostupný na tomto odkazu a autorem je Pierre Olivier Blondont.
Sdílet:

Předpoklad

A priori existuje nekonečné množství typů her. Nicméně každá má nějaké dominantní znaky. Teorie GNS, nazývaná "trojcestný model" nebo "model trojúhelníku", poukazuje na tři různé způsoby, jakými hra může být orientována. Podrobný rozbor tohoto modelu je zde a vizuálně má následující podobu:

Jiný úhel pohledu

Fungování hry však závisí stejnou měrou jak na formátu, který je definován trojcestným modelem, tak na hráčích, kteří hru ztvárňují.
Další faktory, které přicházejí v úvahu, jsou například, jak se hráči baví: jaké jsou jejich způsoby hraní nebo zapojení do hry. Hlavně to poslední zmíněné může být vyjádřeno třemi osami vyjadřujícími různé herní přístupy. Dělí se následujícím způsobem:
Reflexe: Hráč se snaží najít všechny prvky problému a najít mezi nimi logické souvislosti. Snaží se pochopit problémy, rozkrýt tajemství a dobrat se řešení záhady.
Akce: Hráč se do hry zapojí skrze schopnosti nebo dovednosti. Je to způsob, jak upotřebit fyzické dispozice nebo jiné schopnosti (dané herním systémem i vlastní - pozn. překl.) pro účely hry. Jde o využití šermu, zkoušky vytrvalosti, znalostí výrobních technologií atp.
Interpretace: Hráč interpretuje hru ostatním skrze osobní prožitky postavy. To apeluje na představivost a živé emocionální prožívání hráče. Ten pak dává své postavě velmi charakteristický výraz nebo ji nechává prožívat velmi expresivně herní scény.

Model má následující podobu. Budeme mu říkat model ARI.

Obecné tvrzení

Bez ohledu na hru je pro pochopení mechanismů a problémů, s jakými se hra setkává, nutné vzít v úvahu její typ a to, jak se hráč hry účastní.
Tyto dvě oblasti vzájemně interagují a v jejich vnitřním napětí leží účinnost hry jako takové. Východiskem je myšlenka, že hráči chtějí maximalizovat svoji zábavu (to je cílem hry).
Hra je způsob, jak se člověk reprezentuje ve společnosti. Ať už má společnost, ve které se hra odehrává, jakoukoli podobu, tento fakt je konstantní. Společnost odpovídá kontextu a způsobu, jak lidé jednají. Představíme-li si tuto situaci pro jednotlivce, vypadá to následovně:

Žlutá zóna v tomto diagramu představuje zapojení hráče ve hře, je to jeho role a jeho zastupování. Hra zahrnuje hráče tak, že mu poskytuje roli, nástroj. Hráč sám je zapojen do reprezentace sebe ve hře v závislosti na hře, tato účast má mnoho podob:
pro počítačové hry - hráč ovládá svého zástupce
pro stolní rolové hry - hráč ovládá svoji fiktivní postavu
pro deskové hry - hráč ovládá herní předměty, které ho reprezentují
pro politiku - hráč si volí svého zástupce (tady už odbíhám..)

Jak říká model GNS, hru je možné charakterizovat třemi možnými hlavními směry, které definují její typ. Stejně tak se hráč může charakterizovat třemi způsoby modelu ARI a tak určit svůj způsob zapojení do hry.
Je logické, že účast hráče je ovlivněna jak modelem GNS, tak i modelem ARI.

Případ larpu jako hry je obzvláště zajímavý, protože hráč i jeho reprezentace (jak hru ovládá) je jedna a táž osoba!
Aby se hráč maximálně bavil, musí si zvolit typ hry a to, jak se do hry zapojí. Jinými slovy je tu obsah, totiž cíl, kterého chtějí dosáhnout organizátoři, a také forma, totiž zapojení hráčovo.
Hra je tedy výsledkem vyvažování obsahu s formou: do tvorby je vtažen jak organizátor, tak každý hráč.
Je tedy logické pokusit se výše zastoupené modely složit do jednoho. Vytvoří se pak následující obrazec.

Podle definice je Refexe a Akce blíže Gamismu (Vyhrávačství). Je to stejné pro Reflexi a Interpretaci vzhledem k Naraci (Vypravěčství) nebo Akci a Interpretaci vzhledem k Simulacionismu.
Z těchto důvodů se překrývání provedlo výše popsaným způsobem.

Poznámka: Litujeme, že nevznikl pentagram :-) ale pravděpodobně si postačíme se symbolem kabalistickým…
V příštím článku se na model podíváme blíže, na jeho použití a případně zpochybnění…

Publikováno 7. 8. 2011