1) Pravidla. Před hrou jsem měl připravených kolem dvaceti dotazů, kterými jsem Khelbena zasypal, ale stejně se mi během hry stalo, že jsem nepochopil, co chtěl básník říci a vedlo to místy ke zmatkům. Příkladem může být třeba kouzlo ovládnutí, které bylo defnováno takto: sugesce: dokážeš cíl přimět vykonat jednoduchý úkol. Po několika hodinách hry jsem se dověděl, že tato schopnost je nedostačující k tomu, abych jí někoho přiměl něco mi sdělit, ale stačí pouze na fyzické ovládnutí. Omlouvám se, ale tohle mě prostě nenapadlo. Těch míst bylo víc a i když jsem si za některá mohl sám, nejasnost pravidel vidím jako jeden z nejslabších článků hry.
2) Kontaky. S výjimkou informátora mi byly všechny kontakty, které jsem měl v popisu postavy k dispozici naprosto k ničemu, o mé záležitosti znalo podstatné informace jen několik málo lidí, ke kterým jsem se dostal relativně náhodou.
3) Spád hry. Minimální. Těžko říct, čím to bylo způsobené, ale hra, která se během odpoledne začala poměrně slibně vyvíjet k večeru dost stagnovala, osobně jsem kromě tří poměrně krátkých scén neměl poslední tři hodiny co dělat a i když jsem se snažil, mohl jsem tak maximálně udržovat konverzaci s ostatními postavami. Zde velký dík Šokimu a Mors, bez kterých bych měl hru o poznání těžší a v těchto slepých místech i nudnější. Konec hry se pak přímo týkal tří postav, nepřímo několika málo dalších, ale celkově se většina hráčů prostě dověděla, že larp skončil.
4) Velice příjemně mě překvapila postava pana Lúmena, který zpočátku budil dost neschopný dojem, nicméně s narůstající nocí se v něm probudily jakési skryté instikty, které z něj dělaly ne zrovna snadného a především značně rychlonohého protivníka, o čemž se pan Oberstein přesvědčil na vlastní kůži :) Nicméně tohle je něco, na čem se organizace až tak nepodílela a byl to především kvalitní výkon Newmana jako hráče. Díky, bylo to fajn :)
5) Archivář. Neměl jsem slabou postavu, což mi dovolovalo značné herní možnosti, ale když Archivář dokázal během jedné vteřiny uhnout mému kouzlu, zamrazit mě v čase a nacpat mě do kapesního vesmíru, ze kterého jsem neměl šanci uniknout… Archivář mohl cokoli a nedalo se mu prakticky ublížit. Jasně, byla to poloorgnizátorská postava, ale pořád to byla postava a jako taková se mi zdála značně přehnaná.

Celkově jsem od larpu čekal mnohem víc, než jsem nakonec dostal nebo prožil. V kombinaci s poněkud zmatečnými pravidly a líně se vyvíjející hrou jsem si několikrát říkal, že jsem asi zhýčkaný larpy jako byl Matrix nebo Svět Zlodějů, což byly perfektně gradující městské larpy, kterým bohužel Arcanum nesahalo ani po kolena. Jsem rád, že jsem si ten larp mohl zahrát, nechápejte mě špatně, ve hře bylo i dost momentů, kdy jsem se bavil, nicméně věci, které jsem psal výše mi celkový dojem ze hry dost kazily. Snad bude příště lépe, budu se těšit.

P.S. Kritika kritiky vítána.