2)přepravidlovanost: proto jste měli jen svá pravidla. ve skutečnosti jste potřebovali z celých pravidel max tak 3 stránky. cokoliv mimo pro vás bud nebylo důležité nebo vám to mohl jejich uživatel vysvětlit.

Upír a krevní konzervy: upíři asi trpěli selektivním výpadkem paměti. určite jsme všem říkal že krev se dá sát z skoro každého. a i pokud nekdo nemel okultismus. pořád mu dobíhala mana samovolně a nemagicky zaměřený upír ji zas tolik nepotřeboval. leda by si vybral fakt nevhodné schopnosti .

tímto taky dávam vědět že hledám nekoho schopného kdo by pomohl v korekcích a převedení pravidel do více friendly-use formy.

Níže napíšu několik postřehů ke hře. Nemá to moc hlavu a patu, spíš shluk myšlenek.
Docela se mi líbila komunikace před hrou. Sice se něco schánělo na poslední chvíli, ale to bylo spíš asi nepohodlné pro organizátory a ne pro hráče.
Má postava byla pěkně předpřipravena a co mi bylo nejasné, mi bylo zodpovězeno před hrou.
Pokud se Arkánum nemělo řídit podle jakékoliv knižní či filmové předlohy, nevím proč se tam objevily názvy z Lukjaněnkových Hlídek a WoD. Hráče to naprosto zbytečně mate a mají předsudky, které do té hry vůbec nepatří. A tomuto se nedá vyvarovat tím, že je v pravidlech napsáno, že to s Lukjaněnkovými Hlídkami či WoD nemá nic společného.
Problém pravidel tu už byl zmiňován, mám na to samozřejmě svůj názor. Myslím si, že pravidla byla jedním z největších problémů hry. Může za to podle mě několik následujících věcí: Obsáhlost pro larp na 12 hodin je dost udivující. V kombinaci s celkovou zmateností pravidel došlo k tomu, že pravidla byla jedním z nejčastějších témat hovorů na hře.
Složitost byl zásadní problém v boji. Dostal jsem se do jedné akční scény a cokoliv jiného než „za pět“ a hození nosiče by to celé zruinovalo. Vlastně jakékoliv kouzlo, které je potřeba nějak vysvětlovat je k ničemu, protože do vysvětlení kouzla člověk několikrát vystřelí z pistole nebo bodne nožem. A navíc je akční scéna zkažena.
20centimetrová červená stužka jako označení „nejsem tu“ nefunguje. Vlastně pro tento účel nefunguje ani jiná barva takové stužky. Této stužky si hráči všímají až když jsou pár metrů od dotyčného a často je na tento fakt ještě musí být upozorněni. KAŽDÁ scéna, ve které byl přítomný někdo v šeru, se zastavovala a zjišťovalo se kdo tu je, kdo není, kdo koho vidí a koho ne.
Pokud jinde tyto pravidla fungovaly, tak jsou prostě Pardubice nevhodným městem.
Příběhové linky byly docela pěkně udělány. My jako hlídkaři jsme se mohli zabývat všemi a tak jsme skoro vždy měli co dělat. Někde jsme se sice dostali do slepé uličky a řešením by byla šikana všech postav hlídkou, ale naštěstí jsme mohli danou linku zahodit a zabývat se jinou.
K příběhům mám jednu připomínku… Khelben mě požádal, ať novinářům pořádně umožníme práci, že je nemáme posílat pryč atd. Moji kolegové mě moc neměli rádi za to, co vše novináři dovoluji. Docela podpásovka byla, že novinář byl Carlos. Ale beru to prostě tak, že jsem byl důvěřivý ňouma a „čtenáři na to samozřejmě mají právo!“ :-)
Samotný závěr byl dosti rozpačitý. Po vstupu do pekla jsme byli převezeni na místo, které nebylo ničím zajímavé a kde nakonec i vlastně skončila hra. Pro nás v pekle asi dobrý, ale třeba zrovna skupina, která s námi šla ke vchodu do pekla, mohla být docela naštvaná, když po půl hodině čekání jim bylo zavoláno, že skončila hra. Pokud se vědělo, že to bude konec hry, mohlo se peklo odehrát aspoň před diváky, pokud ne… tak asi taky.

Pokud jsme my hlídkaři vypadali, že nic neumíme… Mno měli jsme nějaké nedostatky. Právě třeba nemít jakoukoliv možnost zjistit, jestli nás třeba někdo z šera nešmíruje bylo docela vtipný (to nemluvím o pronásledování vraha, který do šera vlezl). Ale nebojte, je to standardní výcvik všech hlídkařů, takže v žádném případě nejste v bezpečí… :-P
Nicméně jak řekl Eridor – magickou neschopnost vyrovnáváme tvrdým fyzickým tréninkem.
K mé postavě – docela jsem se snažil vypadat nevěrohodně, věrohodně měli vypadat mí kolegové. Záměrně jsem se snažil každému tykat a bavit se s ním jako s největším kámošem. Skoro žádný efekt. Příště musím být lepší :-)
Líbily se mi dohady s upírem (Eridor), akční scéna s Obrštajnem, rozhovory s novinářem Winterem (i když musel vědět, že si toho půlku cucám z prstu, tak se nedal odbýt), spolupráce s mými kolegy, nasazení doktorky Andrey a kněze (dlužím mu pivo!). S ostatními jsem se bohužel ve hře pořádně nepotkal, ale za 10 hodin (dvě hodiny jsem byl mimo hru), se vše stihnout nedá…
Ještě jednou děkuje

Lúmen, pro známé Ňůmen, rezident Noční hlídky v Pardubicích

a jsou bugy a bugy. Pokud někdo udělá chybu a nikdo na tom není škodný a rozvine to hru,(jako třeba i improvizovaný seštupování člověka v agonii) tak to není problém. pokud nekdo jde a cíleně využívá schopnost o kteoru by mít nemel, cíleně ignoruje to jak se má hrát a ani ji neni schopný pořádně popsat a kazí tím hru ostatním, tak taková osoba u mě klesá na vážnosti.