Následující text je první částí ze dvou připravovaných statí a byl inspirován skutečnými událostmi tohoto léta. Popisuje zásadní okamžiky hry, které se nedají jen tak zapomenout a mnohdy výrazným způsobem formují výsledný zážitek z odehraného larpu. O co že se jedná? O používání slůvka „neherně“ a jeho ekvivalentů.
Shromáždili jsme pro vás několik vzorových situací s konkrétními příklady, jak bylo toto slůvko použito, a doplnili je o několik dalších postřehů, jak ono „neherně“ využívat ještě lépe a efektivněji. Hodí se každému hráči a zejména těm, kteří si v podobných situacích nevědí rady.
(Pokud máte pocit, že článek je humorný, útočný, sarkastický či k pláči, vězte, že to byl záměr. Nicméně si neklade za cíl prezentovat většinový názor jako spíše soukromé povzdechy zklamaných spoluhráčů.)
K čemu že je pojem „neherně“ dobrý? Objevuje se ve chvílích, kdy se snažíme zdůraznit, že nejednáme v rámci role. To je jistě velmi potřebná a častá situace. Podívejme se tedy na to, jak s tímto slůvkem dobře zacházet.
Případ 1
Chci mluvit s organizátorem, proto mu to musím zřetelně sdělit, aby si to nevyložil špatně.
Příklad: Probíhá jednání rady vysoce postavených šlechticů. Spory mezi frakcemi jsou vyostřené, úplatky byly podány a nyní se jen čeká na hlasování. Vojáci hlídkují před místností a kancléř se právě chystá promluvit. Náhle se zpoza rohu vynoří elf. „Orgu, potřebuju s tebou neherně něco pořešit,“ ozve se do čekajícího ticha. Kancléř schlípne a jednání rady je přerušeno, dokud není elf vyprovozen.
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Neobtěžovat organizátora, pokud je v nějaké konkrétní roli. Pokud je váš problém opravdu tak důležitý, najděte si jiného. Pokud chcete prohlásit nějakou podobnou větu, maximální povolená hlasitost je šepot. Čím víc uší to slyší, tím větší hlupák z vás je.
Případ 2
Přišel jsem o svoji postavu, tak jsem využil mechaniky pro nehrající hráče. Když za mnou někdo přišel s herním postřehem, odkázal jsem ho do správných mezí, že už nehraji.
Příklad: K hospodě míří skupinka postav vracejících se z nepodařené výpravy. Je třeba promyslet nový postup a nastínit nějaký plán. Usadí se k nejbližšímu stolu a sklon hlavy blíž k sobě. „Pane, nás nemůžete poslouchat,“ otočí se jeden z nich na nějak blízko stojícího čumila. „Mne si nevšímejte, já jsem tu neherně jako mrtvola,“ odvětí čumil.
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Nezneužívat pravidla pro nehrající. Toto je zneužití pravidla. Hospoda nebo jiný plně herní prostor, ať vás přitahuje sebevíc, pro vás není určen. Není to uvedeno v pravidlech? Asi organizátor spoléhá na zdravý rozum. Opravdu potřebujete v hospodě být, protože máte hlad a žízeň? Vstupte tam jako neutrální role – vesničan, voják, bard, dobrodruh na cestách. Když někdo nepozná, že hrajete někoho jiného, a zajde za vámi jako za starou postavou, snadno ho můžete herně opravit („Kdože to je? Toho neznám. Je mi podobný? Asi jste si mě spletl…“).
Případ 3
Mám za sebou napínavou, zajímavou scénu a chci se podělit s ostatními, jak jsem to prožíval.
Příklad: Dobrodruzi unaveně posedávají u gobliního doupěte a obvazují si rány. Naštěstí nikdo z nich nezaplatil životem, ale boj to byl tuhý. Za chvilku seberou dost sil, aby to tu důkladně prohledali a zkusili najít ty ukradené listiny. Najednou se z doupěte vynoří jeden z mrtvých goblinů. „Tak co, jak se vám to líbilo, dobrý, ne? Máte nějaký fotky?“
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: vůbec to nedělejte. Nikoho to totiž nezajímá. Pokud takovou věc vyslovíte, vytrhujete postavu z role a začínáte se bavit s hráčem. Většina hráčů takové vytržení z role nese velmi negativně. Pokud vám na místě jednu nevrazí, považujte to za štěstí. Netřeba zmiňovat, že v jejich očích klesnete a oni s vámi již nebudou chtít hrát. Je pro vás důležité vědět, jak jste si v dané scéně vedli? Vydržte to a zeptejte se později v neherní době.
Případ 4
Potřebuji jít na toaletu.
Příklad: vojenská hlídka postává na silnici. Už brzo by měl přijít obchodník, který prodává zajímavé věcičky. Není to sice úplně legální obchod, ale vojenské cíle se musí plnit všemi prostředky. Maličko zpozorní, když se objeví dívčí postava, ale zase se odvrátí, když si povšimnou ruky na hlavě (symbol nepřítomnosti postavy). „Jestli brzy nepřijde, budeme ho muset jít hledat,“ poznamená velitel. „Vážně by se nám nehodilo, kdyby byl někde přepaden, je to příliš cenný zdroj zpráv.“
„Mne si nevšímejte, já tady vůbec nejsem,“ ozve se jim za zády dívčí hlas, „já tudy jen neherně procházím na záchod.“
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Pro začátek si přečíst pořádně pravidla – cesta na toaletu bude z devadesátí procent označena za herní činnost. Nebo i další podobné cesty (jdu se neherně podívat na tamtu velkou louži na silnici – nesmějte se, stalo se to!). Pokud jste pravidla četli a přesto z nějakého důvodu máte nutkavou potřebu držet ruce na hlavě, všichni to vidí a nemusí to vědět i z vašich úst. Pokud si opravdu přejete někomu jinému zničit herní zážitek, postupujte jako v příkladu. Vedlejším efektem této činnosti je snížení vašeho IQ v očích všech ostatních přítomných.
Případ 5
Vedeme rozhovor, ale najednou si nejsem jist, jestli jsme ještě v rolích, tak se pro jistotu zeptám.
Příklad: Na daleký sever k pohřebištím se vydala veliká výprava. Jsou dobře vybaveni, teple oblečeni a i jinak zásobeni. Ve vzduchu visí očekávání, co je tam všechny na konci cesty čeká. Naleznou jen vlky nebo i poklady? Nebo tam budou hlídat duchové? A co ten ztracený artefakt? Támhle ten barbar pořád vypadá, jako by něco tajil. Bude potřeba ho pak někde stranou trochu zmáčknout, aby jeho tajemství neohrozilo zbytek výpravy.
Tichý hovor postav prořízne věta: „A teď se bavíme herně nebo neherně?“
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: vycházejte z premisy, že rozhovor je herní. Pokud se začne ukazovat, že vás protějšek sklouzl do neherní roviny, zase ho nenásilně vraťte do správné hladiny hovoru (copak Shrek, to mě vůbec nezajímá, ale co si myslíš o támhle těch dvou bratrech?). Pokud to opravdu nejde, vyřešte danou konverzaci někde stranou od ostatních. Pokud položíte otázku uvedenou v příkladu, jakkoli dobrý jste měli úmysl, je to velmi špatná ukázka vašich hráčských kvalit a opět to rapidně sníží chuť ostatních se s vámi bavit o čemkoli. Takovéto větičky vám zůstanou přišité ještě dlouho po skončení larpu a rozhodně nedělají pozitivní dojem.
Případ 6
Herní situace mi velmi blízce připomněla jinou situaci z jiné hry či filmu.
Příklad: Stemnělý les propouští jen málo měsíčního světla. Mezi stromy se proplétají stíny postav a pomalu se blíží ke spoře osvětlenému oltáři na malém paloučku. Nikdo u něj nestojí, ale krev výmluvně stéká po bílé látce ležící mrtvé dívky. Přišli pozdě, rituál už skončil. Postavy obezřetně prohlížejí celé místo. Nepřítel se skrývá někde blízko.
„To mi připomíná, jak jsme hráli temné templáře a obětovali loni v ruinách u Droupětic,“ ozve se jeden z mladíků stojících u oltáře, „ale tohle je mnohem hustší. Tenkrát jsme neměli umělou krev…“
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Nechat si to pro sebe. Ve skutečnosti to nikoho nezajímá. Je to opravdu těžké držet jazyk za zuby a neříkat „to je jak Gandalf na můstku“ nebo „není to nové, ale vypravé v Perwollu“. Takové přerušení atmosférické scény z vás opět udělá hráčského ignoratna, nezřídka strhne i další hráče a naprosto zničí herní úmysl organizátora. Nedivte se později, že vás organizátor už nikam nepozve. Pokud jste se vy setkali s někým jiným, který provedl takovýto výstřelek, nepřistupujte na to. Nepřistupujte na to.
Publikováno 25. 8. 2010