Casting III

Závěr článku popisujícího možnosti, jak role v larpu přidělovat těm správným hráčům.
Článek čerpá ze semináře, který proběhl v roce 2007. Jeho vedoucím (a také autorem tohoto textu) je Pascal Meunier. Originální článek je k nalezení zde.

Dialog

Přes všechny výhody, které přináší dobrý dotazník, nesmíme zapomenout na možnost, že se dozvíme věci, které odhalí nové skutečnosti překvapivé i pro samotného hráče. Tato situace může nastat například v případě, že psychologický obraz a předpoklady hráče se naprosto liší od profilu jím zvolené role. Dobrá znalost hráčovy psychologie má své výhody i rizika. Dialog se jeví jako dobrá možnost osvětlit hráči vzniklý rozpor a najít společně řešení v nabídnutí odpovídající role.

Pro tento dialog je velmi obtížné stanovit univerzální metodu. Nicméně existují tři věci, které by organizátor měl mít na paměti, když bude na toto téma jednat s hráčem:

Pochopení očekávání hráče: Prvním krokem je pochopit, co hráč očekává od hry, jaká jsou jeho přání. To je úzce spojeno a doplňuje se s dotazníkem zaměřeným na postavu. Organizítor by jej měl vzít do ruky a doptat se na nejasnosti, které v dotazníku vidí. Někteří hráči jsou při písemném vyplňování neohrabaní, ale ústně přesně vyjádří svá přání a očekávání od hry.
Znalost osobnosti hráče: Organizátor by si zde měl ujasnit, jaká je osobnost hráče, jaké jsou jeho zkušenosti a možnosti. Zase je zde dobré přihlížet k dříve vyplněnému dotazníku. Jestliže se hráč zamýšlí nad postavou, která vybočuje z jeho psychologického profilu a nenaplňuje (z pohledu organizátora) hráčská očekávání, je potřeba znovu ujasnit, jaké okolnosti ho k takové volbě vedou. Dobrá znalost hráče mu může někdy přidělit perfektně sedící postavu, nicméně je to postava, kterou by si hráč sám nevybral. To také některé hráče může podpořit v důvěře ve vás, abyste role svěřili odpovídajícím lidem.
Ponechat výběr: Nakonec mějte k dispozici několik variant na výběr. Představte hráči několik vhodných charakterů. Zvolte několik informací o každém z nich tak, aby se hráč mohl mezi nimi rozhodovat, a přitom nebylo zveřejněno nic důležitého.

Dobré obsazení hry – alternativní metody

Existuje řada způsobů, jak rozdělit hráčům role. Některé způsoby jsou nešťastné, jiné mají ve svém kontextu zajímavá, užitečná vyústění.

Můžeme zmínit naprosto náhodné přidělování rolí, které je velmi jednoduché a zábavné, ale snadno ve hře vede k selhání.
Další možností je požádat hráče, aby v krátkém písemném textu sepsal svoji představu ideální postavy pro něj. Nemůžeme zde úplně hovořit o castingu – obsazení hry, protože postavy ve hře jsou spoluutvářeny hráčem na základě jeho preferencí a nejsou v plné režii organizátora. Tento způsob může přinášet velmi dobré výsledky, ale klade větší nároky na organizátora.
Třetí jednoduchou formou je představit postavy s jejich krátkým popisem veřejnosti a rozdělit je mezi hráče například metodou „kdo dřív přijde“, ale i jakkoli jinak. Funguje to pro jednoduché hry s nepříliš komplikovanými charaktery, neboť pokud má postava své tajné a složité vnitřní zájmy a motivace, ty se nemohou objevit ve veřejném popisu.

Závěr

Obsazení hry je obtížnou zkouškou, jejíž význam pro hru je často podceňován. Některá rizika a důležité momenty, které považuji za zásadní, chci ještě zdůraznit v závěru:

Výše popsaná metoda pro vás pravděpodobně nebude systémově používána, nicméně vám zde zmíněné myšlenky mohou usnadnit správné rozdělení rolí a přinést dobré výsledky.
Tato metoda není univerzálně platná – vždy je třeba přihlížet ke kontextu. Pokud ji chcete využívat, upravujte ji podle svých potřeb tak, aby byla stále užitečná a zábavná.
Dobrá znalost hráče, jeho očekávání a herních návyků je k nezaplacení.
Sebelepší casting nemůže zahladit chyby v designu postav nebo jejich špatné pochopení, ale může zachránit špatnou hru.

Publikováno 8. 1. 2011