Bitva 13. 4. 2002
ctvrtek.png

Kdy: 13. 4. 2002
Kde: Letohrad
Pořádá: Zorhajn
Počet hráčů: 20
Vlastní stránky: http://www.zorhajn.org/event.php?id=bitva3
Účast: volná
Kontakt: Sanguinarr(a)gmail.com


Dojmologie

Sepsal Pavel „Dagoth“ „Starojda“ Šilar

Jak řekl Shogun – zdá se, že každá bitva v Letohradě je poznamenána špatným počasím. Nebylo tomu tedy jinak ani v tuto sobotu. I přes tohle počasí jsme se sešli v plánovaném počtu – šesti lidí. Poprvé sudý počet bojovníků! Tento počet jsme samozřejmě ihned využili a zahájili první rozcvičku – boj tři na tři a to Theowolfovci proti Zorhajnistům (pro neznalé – má družina jsou Theowolfovi sběratelé příběhů), čili já, Shogun a Donkal proti Sanguinarovi, Chinookovi a Fulgorovi. Takovéto bitvy byli dvě a obě jsme jen taktak prohráli. Fulgor opět zlikvidoval další zbraň – můj úplně nový meč!

Po přemýšlení o další činnosti se vynořil nápad – dobývání. Určili se tři stanoviště (kolem kaple) a obránci je postupně bránili. Na každé stanoviště měli pět životů a pokud zemřeli na stanovišti, ožili až při dobývání dalšího. Naopak útočníci se stále mohli po smrti oživovat na daných místech a měli čtyři životy. Celá hra probíhala na čas. Ve změněném složení (já, Chinook a Shogun proti zbytku) jsme boj zahájili. První zkušební dobývání zpřesnilo pravidla a pak následovali další dvě. Oboje vyhráli útočníci – dobyli stanoviště včas. Musím ale upozornit, že když jsme útočili my, tak jsme stanoviště dobyli o tří minuty dřív, než se povedlo druhé skupině.

Po mírném obědě jsme trénovali taktiku stabilní formace. Dva chránili lučištníka (Shoguna) a museli se držet u sebe. Trénink to byl dobrý, ale chtělo to ještě něco na závěr a to něco zatím nevídaného! Last man standing, čili všichni proti všem a to na tři životy. Nakonec zbyl Sanguinar a Fulgor (oba s plným počtem životů) a čekali jsme tvrdý boj o vítězství. Jediná tvrdá věc ale byl Fulgorův meč, kterým znehybnil (ne naschvál!) Sanguinarovu ruku a ten boj vzdal (ani se mu nedivím, sám jsem okusil Fulgorovy rány do předloktí).

Opět byla bitva skvělá a opět nás více připravila na hromadné akce, které se naše družiny zúčastní (např. 3. Zorhajn J).

Dagoth

Za dávných časů… bylo nebylo…


BITVA 13.4.2002
Konečně jsem přemohl svoji válečnickou lenost a rozhodl jsem se napsat recenzi na bitvu, nebo spíš trénink, která se udála ve velice nešťastný den, v sobotu 13. dubna 2002.

Tento den začínal za neustálého deště a tak se většině z nás moc nechtělo. Ráno asi v 10 hodin jsme vyrazili z vyhřátého Chinookova příbytku v Letohradě někam směrem pryč (asi do Pustin).

Po příchodu jsme vztyčili regentskou vlajku (Texaco) a převlíkli jsme se do kostýmů. Jelikož moje bilance z posledních dvou bitev byly dva zlomené meče (oba dva Chinookovi), byl jsem velice potěšen, že má od Stiletta, který tam nebyl, půjčený řemdih a sekyru.

Bylo nás šest (Já, Sanguinar, Chinook, Shogun, Donkal a…a…a Dagoth), takže jsme se rozdělili do dvou trojic a začalo se bojovat. Protože já a Sanguinar jsme měli nové krásné sekery, šli jsme do útoku s nimi a s Chinookem. Takže proti nám stáli skoro všichni Letohraďáci. Aby to šlo pěkně po pořádku, rozdali jsme si pět životů a bojovalo se. První střet byl vítězný pro nás. Ve druhém střetnutí mi byla Dagothem zničena sekyra, takže jsem vytáhl svůj osvědčený obouručák a po krátkém boji jsem mu opravdu, velice nešťastnou náhodou zlomil meč. Po krátké pauze bylo dohodnuto, že uděláme boj o pozice. Prostě a jednoduše; tři obránci, kteří měli pět životů museli postupně ubránit tři strategická místa u kapličky. Tři útočníci – já, Sanguinar a Donkal měli čtyři životy, které si mohli doléčit, a čtvrt hodiny na zdolání všech tří pozic. U tohohle stylu hry jsme zůstali i nadále, protože nás to velice bavilo. A někdy jsme si úlohy prohodily. Zajímavé byly souboje s Chinookem, který měl štít a řemdih. Zajímavé hlavně proto, že skoro při každém zásahu do štítu z něj lítaly třísky a při útoku řemdihem na meč se mu řemdih zamotal kolem meče a přišel tak o zbraň. Byla to opravdu sranda, ale když uviděl moje nekrytý záda začal do mě vší silou a rychlostí mlátit. (Jako bych mu snad někdy něco udělal :o). Když jsme se pobili, bylo odpoledne. Takže jsme poobědvali, co kdo měl, a zkusili ještě normální bitvu na louce. Každý měl tři životy, všichni proti všem, po pěti minutách byli všichni mrtví. Tohle jsme zkusili asi třikrát. Při poslední bitce jsme zůstal je já se čtyřma životama a Sanguinar se třema. Po krátkém oťukávání jsme mu život ubral, brzo však následoval úder, po kterém ani sám velký regent nevěděl, jestli nemá zlomenou ruku (opravdu jsem mu to neudělal schválně), takže jsme skončili, udělali pár fotek a pomalu se odebrali k Letohradu. Bojové ztráty tento den činily jednu zlomenou sekyru, jeden zlomený meč, nějakej ten šíp a vrhací dýka a pár „lehkých“ zranění.

Toto byla nejspíš poslední bitva před Zorhajnem. Pobavili jsme se, užili jsme si a pomlátili jsme se, co si přát víc.

Žamberk 13.4.2002
Fulgor

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License